Slušnost není slabost

Další nedělní zamyšlení

Po posledním nedělním zamyšlení se několik z vás ozvalo a vaše připomínky a komentáře mě přivedly k dalšímu zamyšlení.

Dostali jsme se do bodu, kdy se slušnost někdy považuje za slabost. Kdo nevyužívá všechny prostředky, které má k dispozici, je hloupý. Kdo ustoupí, prohrává. Účel světí prostředky.

A tak si říkám: co je vlastně v dnešní době morálka? Kde je hranice mezi tím, co ještě můžeme udělat, a tím, co už bychom udělat neměli – i když bychom tím třeba něco získali?

V souvislosti s výročím okupace 21. srpna se vyrojilo mnoho vzpomínek ze všech stran. Každý rok si připomínáme událost, která nám ukazuje, co může znamenat ztráta svobody. A pokládám si další otázku: jaké je a jaké může být její poselství pro nás dnes?

Nebát se? Postavit se agresorovi? Nenechat si vzít svobodu?

Jenže poznáme dnes agresora? A jak poznat, že nám někdo bere svobodu?

Co když už agresor nevypadá jako nepřítel, který na nás míří hlavní pistole? Co když je schovaný za maskou přívětivého dědečka, který jednou rukou podává sladkosti, zatímco jeho “zákulisní” kroky nás pomalu a nenápadně vedou k nesvobodě?

Co když dnes nesvoboda nezačíná příjezdem tanků nebo ostnatým drátem, ale právě malými kroky - ústupky, na které si postupně zvykáme? A co když tyto ústupky dokonce sami s nadšením vítáme?

A co je vlastně svoboda?

Je to jen možnost říct, co si myslíme, volit, cestovat a být tím, kým chceme? Je svoboda jen možnost volby? Nebo je to také odpovědnost za to, jak se ke své svobodě stavíme a jak s ní sami zacházíme?

Možná totiž svobodu neobhájíme jen tím, že budeme silnější než ten, kdo nám ji chce vzít. Možná ji obhájíme především tím, že nepřijmeme jeho pravidla.

Že nebudeme lhát jen proto, že se nám to hodí. Že nebudeme ponižovat druhé jen proto, že můžeme. Že nebudeme považovat bezohlednost za sílu a slušnost za slabost.

Protože být slušný neznamená být naivní. Být laskavý neznamená nechat si všechno líbit. A odmítnout použít všechny dostupné prostředky ještě neznamená být slabý.

Naopak.

Ve světě, ve kterém můžeme být téměř kýmkoli, je možná jednou z nejodvážnějších voleb rozhodnout se být laskavý. Zůstat slušný i tehdy, když by bylo jednodušší slušný nebýt. Když se nikdo nedívá. A neztratit svou lidskost ve snaze porazit někoho jiného.

Možná právě to je jedna z podob svobody, která může být dnes nejvíc ohrožená. Ne vždycky nepřítelem, který stojí před námi nebo za hranicemi. Někdy námi samotnými.

Ve světě plném jednoduchých řešení, rychlých soudů a zkratek jsme to totiž my sami, kdo každý den rozhoduje, jak se svou svobodou naloží. Jestli podlehneme pohodlnosti, strachu a bezohlednosti, nebo jestli si zvolíme cestu, která vyžaduje víc – víc přemýšlení, víc odvahy, víc úsilí.

Protože možná právě schopnost zvolit to správné, byť těžší, i když bychom mohli zvolit to snadné, je jednou z nejcennějších podob svobody.

A možná právě slušnost, laskavost a respekt k druhému nejsou její slabinou, ale jedním z jejích nejpevnějších základů.

To je něco, co nám nikdo nemůže vzít.

Dokud se toho nevzdáme sami.

Za Aktivní Jičín Zuzana Vavřincová