4. Mgr. Michaela Skrbková

35 let | knihovnice dětského oddělení | manželka a máma

Jsem knihovnice, aktuálně na rodičovské dovolené, přešťastně vdaná a stále zamilovaná. A protože mám doma jednoho malého člověka, který mě zatím zaměstnává víc než všechny knihy světa, dávám si na chvíli od knihovny pauzu.

Narodila jsem se v jilemnické porodnici, první roky mateřské školky absolvovala ve Vrchlabí a celé období školky, základní i střední školy prožila v Nové Pace. V Jičíně už ale žiji více než deset let. Dalo by se říct, že jsem se postupně svalila z hor a kopečků dolů do kraje – a už jsem tady zůstala.

Jsem v zásadě spokojený člověk a na věcech umím hledat to hezké. Na Jičíně miluji jeho bohatou historii, atmosféru a skvělá přírodní zákoutí, která si užívám pěšky i na kole.

Je to nádherné město a právě proto si myslím, že má smysl přemýšlet o tom, kam bude dál směřovat.

Dosavadní zkušenosti

Pracuji jako knihovnice na dětském oddělení. Ačkoliv to může zvenku vypadat, že knihovník v práci jen sedí, čte si knihy a pije kafe, realita je trochu jiná.

Dobře, kafe zůstává. :)

Knihovník umí zastat práci od úklidu po střední management, napsat grant, zorganizovat akci, komunikovat s veřejností i jednat s veřejně známými osobnostmi. A protože pracuji

s dětmi, stala jsem se i docela solidním lektorem. Děti jsou totiž velmi upřímné publikum – na rozdíl od dospělých vám ze slušnosti opravdu nebudou mazat med kolem pusy.

Naučily mě jednu důležitou věc: když člověk přistupuje ke každému jako k sobě rovnému, dá se společná řeč najít téměř vždy. A vůbec přitom nezáleží na tom, jestli je druhému deset nebo šedesát.

Kulturně mě asi nejvíc definuje práce v knihovně, která je tak trochu mým druhým domovem. Ještě před mým nástupem do knihovny jsme s Bárou Tmějovou začaly v Jičíně organizovat Noc literatury. Nějakou dobu jsem byla také členkou Závěsného divadla, kde jsem dostala krásnou příležitost zahrát si Haničku v Lucerně.

Druhým domovem mi byla skupina scénického šermu Nostra Ex. Zažila jsem s ní spoustu dobrodružství na scéně, u filmu i v tělocvičnách. S kluky a holkami z Nostra Ex také rádi pomáháme tam, kde je potřeba – každoročně nás můžete potkat například s ohněm na Mikuláše v parku nebo s doprovodným programem při policejním pochodu.

Díky manželovi, zapálenému cyklistovi, jsem poznala také spoustu skvělých lidí kolem cyklistiky a společně jsme pomáhali s přípravou cyklistických akcí.

V posledních dvou letech je ale moje hlavní komunitní aktivita poněkud menšího vzrůstu.

Proč kandiduji

Politika je moje malé guilty pleasure – mnohem větší bizár než Výměna manželek. Manžel mi už několikrát říkal, že bych měla někam kandidovat. Možná doufal, že ho pak přestanu zahlcovat monology o současném směřování státu.

Když mě později oslovila Zuzka Vavřincová, přání jsem mu splnila a souhlasila se zápisem na kandidátku.

Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi dává smysl být součástí věcí, které se týkají místa, kde žiji a kde vyrůstá moje dítě.

Co bych chtěla změnit

Nejvíc mi záleží na otevřené a transparentní komunikaci města s občany. Chci, aby se důležité věci řešily včas, otevřeně a s lidmi, kterých se týkají.

Myslím si, že mají smysl kulaté stoly, veřejná setkání a konzultace s lidmi z oboru a praxe. Žádný zastupitel totiž nemá patent na rozum. Kdo tvrdí, že ano, tak pěkně kecá. :)

Dobré řešení podle mě nevzniká tak, že jeden člověk řekne, jak to bude. Vzniká tím, že se sejde více pohledů, zkušeností a nápadů a někdo má dost rozumu na to, aby z nich vybral to nejlepší.

Proč Aktivní Jičín

Na Aktivním Jičínu se mi líbí, že vznikl odspodu a není zaštítěný žádnou politickou stranou. Aby mohl jít do voleb, musel nejprve získat podpisy obyvatel Jičína.

Komunální politika je podle mě jiná než ta velká celostátní. Tady nejde o to, kdo má jakou stranickou nálepku. Tady lidé rozhodují o místě, kde sami žijí – pro své sousedy, známé, přátele a rodiny.

A přesně takhle podle mě má komunální politika fungovat. Ne jako soutěž, kdo je lepší, ale jako spolupráce na tom, aby se nám všem v Jičíně dobře žilo.

Témata, kterým se chci věnovat

otevřená a transparentní komunikace města s občany
životní prostředí
veřejný prostor přátelský k dětem
kultura

Především veřejný prostor bych chtěla vnímat také očima rodiče. Zkušenost s dětmi totiž ukazuje, že prostor, ve kterém se dobře pohybují a tráví čas děti, bývá často příjemnější a bezpečnější i pro seniory, rodiče s kočárky nebo další obyvatele.

Jak chci pracovat jako zastupitelka

Poctivost, otevřenost a férovost mám nastavené celý život. Umím vycházet s lidmi a věřím, že rovný a férový přístup funguje univerzálně.

Pro dobrou myšlenku nebo nápad se nebojím hledat podporu napříč politickým spektrem. V komunální politice přece nesoutěžíme, kdo je lepší. Společně spravujeme svůj domov.

A trochu osobně

Mám ráda humor, což je patrné už z tohoto medailonku, který jsem evidentně nedokázala napsat úsporně ani pateticky.

Takže alespoň jedna věc je o mně zcela jistá: předvolební fráze mi moc nejdou.

Jsem také tak trochu líná – a právě proto mi nevadí strávit hodiny hledáním lepšího řešení, které nakonec usnadní práci nejen mně, ale i ostatním.

V roli ještě trochu mladé knihovnice jsem za několik let poznala množství vzácných lidí, kteří pro Jičín mnoho udělali. Díky tomu jsem město poznala především z kulturní stránky. V roli už trochu staré prvomámy ho teď poznávám zase jinak – a vidím i některé jeho bolístky.

Ve volném čase ráda zmizím na kole někam do okolí. Miluju knihy, i když teď je kvůli nedostatku času častěji poslouchám než čtu. Dítě ale v knihách maceruji každý den.

A mám ráda divadlo – ať už sedím v hledišti, nebo stojím na jevišti.

A ano, často cituji Cimrmana. Při zmínce o Českých Budějovicích se prostě neumím udržet.

Předvolební vyprázdněné fráze odmítám používat. Nikdo vám nedá tolik, kolik slíbí politik před volbami.

Přináším tedy „jen“ slušnost, otevřenost, pravdivost, schopnost naslouchat a chuť hledat nejlepší řešení. Nechci slibovat zázraky. Chci se podílet na tom, aby se

o Jičíně rozhodovalo rozumně, otevřeně

a s respektem k lidem, kteří v něm žijí.

Protože bych chtěla, aby moje rodina žila

ve městě, které bylo, je a bude dobrým místem pro život.